Jsou fotografie zobrazením reality?

Tuto otázku si jistě pokládá nejen spousta fotografů, ale zejména lidí, kteří si fotografie následně prohlížejí. Během mé výstavy v písecké Sladovně vloni v říjnu se mě minimálně 20 návštěvníků zeptalo, jestli moje fotografie nějakým způsobem dotvářím, dobarvuji, měním, nebo jestli daná scéna opravdu reálná a takhle vypadala. Z počátku jsem to bral téměř jako urážku a se snažil tazatelům vysvětlit, jak moje fotky vznikají. U desáteho tazatele jsem rezignoval. Pokud někdo za mými fotkami bude chtít vidět nereálný obraz, výplod mojí fantazie a Photoshopu dohromady, tak ho tam proste vidět bude. A já proti tomu nebudu nic namítat. Pokud ale někdo bude říkat, že to není správné, že moje fotografie nezobrazují scénu tak jak doopravdy vypadala a tudíž že je to podvod, budu muset argumentovat.

Důvodů k tomu mám hned několik...

Slovo fotografie znamená “malba světlem”, takže to, jak se světlem každý fotograf naloží je čistě jeho rozhodnutí. Pokud vedle sebe bude stat deset fotografů a budou mít za úkol vyfotografovat stejnou scénu, na konci dostaneme deset zcela odlišných fotografií. Pět fotografů bude fotit na Canon, tři na Nikon, dva na Olympus, jeden na Pentax a poslední na Sony, kde každý z výrobců používá jiné výrobní technologie zákonitě znamenající jiný způsob zaznamenání. Pět fotografů bude mít polarizační filtr, zbytek pouze UV filtr. Čtyři fotografové budou mít přechodové filtry, z toho pouze dva z nich kvalitní bez optických vad. Dva fotografové použijí pro přisvětlení popžedí externí blesk, sedm fotografů bude fotit do RAW, tři do JPEG. Čtyři fotografové budou používat software Lightroom, dva z nich Capture Pro, zbytek nechá fotky tak jak je za ně vygeneroval fotoaparát. Pokud tedy pominu stovky možností různého nastavení fotoaparátu, filtrování, zaclonění apod. přímo v terénu, pak o tísících možnostech “přetváření reality” v digitální fotokomoře už nemá cenu vůbec hovořit. Pokud někdo argumentuje tím, že při používání filmu není tohle všechno možné, musím dotyčného vyvést z omylu. Každý výrobce měl jiný process výroby filmu, jiné vlastnosti, zrnitost, podání barev. Jiné postupy take musely být použity při vyvolávání. Fuji byl a je oblíbený pro svoji schopnost saturovat a zvýraznit barvy, Kodak byl zase oblíbený pro portréty a práci ve studiu. A díky jistým vlastnostem předem definovaných výrobcem každý zaznamenával scénu jinak – nereálně. Není to s digitálním senzorem stejné?

V přírodě existuje pouze jeden zdroj světla, Slunce. Tím pádem může být použití blesku chápáno jako přetváření reality. Používání filtrů je také diskutabilní - polarizační filtr orýsuje mraky, zvýší kontrast, odstraní odlesky - mnohdy nereálně. Neutrální přechodové filtry pomohou scénu zachytit tak, jak ji vidíme okem, tj. s detailem v každém kousku záběru. Ale fotoaparát by to sám takhle nezvládl a my tak napopak fotoaparátu pomáháme, aby fotka vypadala co nejvíce jako realita, ale skeptik by opět mohl namítnout, že je to manipulace. Pomalá závěrka udělá na vodě mléčný efekt, který pouhým okem nemáme možnost vidět. JPEG vygenerovaný učitým algoritmem v tělě fotoaparátu rozhodně také nemůžeme považovat za realitu. Černobílá fotka, pokud někdo nemá vadu zraku nebo není pes, take s realitou nemá moc společného. A takto bych mohl pokračovat do nekonečna. Přesto však málokdo považuje používání blesku, polarizačních a neutálích přechodových filtrů, nebo dlouhého času závěrky, za manipulaci.

Fotografování do surového format RAW mi dává obrovskou svobodu připravit snímek pro tisk, tak jak opravdu chci a ne jak to za mě někdo odfláknou ve fotolabu, nebo jak to za mě spočítá fotoaparát. Jak jsem již výše zmínil, pokud někdo fotografuje na film tak jistě ví, jak se různými druhy filmu a postupy vyvolávání dá dosáhnout naprosto odlišných výsledků. Pokud pracovník fotolabu přidá pár kapek jisté chemikalie, prodlouží dobu vyvolávaní, nebo jiným způsobem kreativně ovlivní postup, zřídka kdy je řeč o podvodu. Stejně tak odlišných výsledů se dá dosáhnout v digitální fotokomoře pár kliknutími na myš.

Takže se vrátím zpět k otázce toho, zda zaznamenáváme scénu tak, jak skutečně vypadala? Rozhodně NE!

Domnívám se však, že pokud se všeho používá s mírou a autor fotografie je ochoten zveřejnt postup (za kterým si pevně stojí), jakým daného výsledku docílil, mám tak nějak pocit, že je všechno v pořádku.

Ansel Adams vyvolával jednu fotku třeba 100x, než byl spokojený s výsledkem. A každá fotka byla úplně jiná, originální. S oblibou říkával: “Když budu hrát klavírní koncert, tak ho nikdy nezahraju stejně. Pokaždé bude moje hra úplně jiná“. Měl pro toto přirovnání jistě pádný důvod, protože pianista byla jeho původní profese...

Fotografie není pouze svědectvím o tom, jak daná scéna vypadala v době pořízení záběru, ale jde zejména o svědectví toho, jak se fotograf v dané chvíli cítil a co fotograf chtěl, aby divák viděl.

Tipy pro úspěšné zvládnutí (nejen) krajinářské fotografie

Kdekdo by si mohl myslet, že čím lepší fotoaparát, tím lepší fotky. Ve své podstatě ano, ale pouze pokud fotograf umí plně využít potenciál materiálu, se kterým pracuje. Fotograf Al Weber dává k dobrému historku, jak potkal fotografa z National Geographic, který měl v kufru výbavu Nikon za několik tisíc dolarů. Dal se s ním do řeči a mimoděk si všiml, že ačkoliv byl krásný slunečný den a před nimi otevřený prostor, fotograf měl na fotoaparátu nastavenou clonu f/2 při času 1/300s. Cestou k autu si Al říká: “sakra, ví snad něco co já nevím?”. Nedalo mu to a šel se proto fotografa zeptat, jak určil tuhle expozici. Odpověď zněla: “no, zapnul sem foťák a tohle mi to ukázalo”. Každý krajinář ví, že tudy cesta nevede. Ale pěkně po pořádku.

Dá-li se vůbec v souvislosti s fotografováním hovořit o nějakých pravidlech je diskutabilní, ale existuji jisté postupy a procesy, kterých když se budete držet, tak brzy uvidíte, že se vaše výsledky zlepší.

1. Buďte připravení: mějte vždy fotovýbavu perfektně uspořádanou a kdykoliv připravenou k rychlé akci. Nechcete přeci, aby jste promarnili příležitost pořídit výjmečnou fotografii kvůli tomu, že jste zapoměli dobít baterky, že jsou na filtrech od minula zaschlé kapky vody, že se vám někam poděla dálková spoušť nebo že zapomenet přepnout ISO z vysoké citlivosti. V rychle měnícím se světle, které ne zřídka trvá pár minut každá sekunda rozhoduje a když budete ztrácet čas hledáním, čištením apod. můžete ten pravý okamžik promarnit.

2. Brzy vstávejte, dlouho zůstávejte: brzké ranní vstávání není spoustě lidí příjemné, ale to nejlepší světlo vetšinou nastává okolo východu slunce. V zimních měsících, kdy je dlouho tma, není čas vstávání zas tak nelidský, ale v létě to naopak znamená vstávat kolem i kolem 2-3 hodiny ranní, aby se člověk dostal na místo včas. Joe Cornish, věhlasný anglický fotograf, to vyřešil po svém. V malém campingovém autě dojede na předem vytipovanou lokalitu den předem, přispí si tim padem o několik hodin, fotografuje a pak může pár hodin dospat, když už světlo není příznivé. Né každý si ale může tento komfort dovolit. To samé o světelných podínkách platí pro čas kolem západu slunce. Světlo je obykle méně kontrastní, stíny delší, krajina se zdá více plastická. Radím však nezabalit nářadíčko hned co zapadne slunce, spousta krásných fotografií se dá pořídit i když je slunce dávno schováno za horizont.

3. Mějte jasnou vizi: snažte se, pokud je to aspon trochu možné, naplánovat si dopředu, co chcete v dané lokalitě fotit. Tomu podřiďte váš průzkum. Informace jsou v dnešní době mimořádně dostupné – internet, knihy, pohlednice, turističtí průvodci atd. Pokud se již na danou lokalitu vracíte, sami víte, jakých chyb jste se dopustili minule a co je potřeba udělat, abyste se jich tentokrát vyvarovali. I když si nemůžete naplánovat počasí, i tak stojí za to si předpověd počasí zjistit. Rovněž, pokud fotíte u moře, je nezbytné si zjistit časy přílivu a odlivu. Není nic nepříjemějšího, než se ocitnout na malém ostrůvku obklopeni vodou, v horším případě skončit potopeni do vody úplně. Sám bych mohl vyprávět. Jak se váš cit pro expozici bude postupem času zvyšovat, budete možná ještě před cestou schopni určit, jak budete při určitých podmínkách filtrovat, exponovat a komponovat. Ansel Adams tento proces nazýval „Pre-visualization“ a ve své podstatě to znamená, že máte ještě před okamžikem kdy fotku vyfotíte jasnou představu čeho chcete dosáhnout a jak chcete, aby výsledná fotografie vypadala. 

4. Stabilita na prvním místě: Nejnovější technologie v oblasti optické stabilizace posunuly hranice časů, při kterých je ještě možné udržet fotku ostrou, do dříve nemyslitených hodnot. Vy si ale musíte uvědomit, že žádný optický stabilizátor, byť sebelepší, vám nenahradí stativ. Pro úspěšnou krajinářskou fotografii je stativ stejne důležitý jako pro šéfkuchře koření. Pokud stativ ještě nemáte, při jeho koupi dbejte na to, aby byl co nejstabilnější, neprohýbal se pod váhou fotoaparátu, dokázal dobře zvládat vibrace a zároveň byl dostatečně lehký na transport. Všechny tyto vlastnosti není lehké zkombinovat, ale při použití současných velmi lehkých materiálů existují na trhu stativy, které splňují všechny nároky. Nebojte se proto zainvestovat, stativ nekupujete každý den, ale každý den ho budete používat.

5. Předsklopené zrcátko a drátěná spoušť: Pro spoustu fotografů jsou tyto dva pojmy naprostou neznámou, pokusím se tedy vysvětlit proč se jejich používání vyplatí. Každým zmáčknutím spouště se ve fotoaparátu spustí mechanický proces, který kromě rozevření lamel závěrky sklopí zrcátko tak, aby nebránilo světlu v cestě a došlo k osvícení chipu nebo filmu. Každý tento krok provází vibrace, které zdánlivě nezpůsobují žádné škody, ale které se zásadním způsobem se podílejí na ostrosti snímku. Pokud máte tedy na vašem fotoaparátu funkci předsklopeného zrcátka, používejte jí. Celá finta spočívá v tom, že po namáčknutí spouště se zrcátko předsklopí a až teprve na druhé namáčknutí, dojde k pořízení fotografie a to již bez rušivých vibrací způsobených právě zrcátkem. Tento proces ještě doplňte o použití dálkové spouště, spočívající v aktivaci závěrky na dálku. Tím, že nedochází k žádnému vašemu bezprostřednímu kontaktu s fotoaparátem, se ostrost fotografií výrazně zvýší. 
 

6. Nízké clonové číslo a dlouhý čas: Základem většiny krajinářských fotografií je vysoká hloubka ostrosti. Hloubkou ostrosti určujeme, co všechno ještě bude v záběru ostré, resp. odkud kam bude vše ostré. Naším zájmem je, aby bylo ostré vše od bezprostředně blízkých předmětů až po npař. panorama hor na obzoru. Toho se dá dosáhnout jediným způsobem – dostatečným zacloněním objektivu. Pro dostatečnou hloubku ostrosti je zapotřebí minimálně clonové číslo f/11, ideálně f/16, v některých případech, zejména pokud používáte full frame senzor, i clona f/22. S rostoucím clonovým číslem se zmenšuje otvor v objektivu, kterým proudí světlo na senzor, tím pádem je potřeba delších časů závěrky, někdy až několika sekund. Takové časy není nikdo schopen z ruky udržet, proto jak jsem již zmínil v bodě č.4 a č.5, nejlepším řešením v takovém případě je pořádný stativ, předsklopené zrcátko a dálková spoušť. O vztahu clony a závěrky by se dali popsat stohy papíru, ale o tom až příště.

7. Zůstaňte v pohodě, teple a suchu: Nechci tím vůbec nabádat fotografy, aby zůstali doma u topení, zabalení do deky a popijeli horký čaj. Tyhle aktivity si nechte na důchod. Pokud ale trávíte hodně času venku, je třeba být v terénu připravený na různé situace. Může to být náhlá změna počasí, špatné odbočení na stezce v horách nebo rychle stoupající příliv co může udělat z dobrého focení noční můru. Není proto vůbec na škodu, když si do fotobáglu přibalíte nepromokavou bundu, mapu, kompas a pití a když ne svačinu, tak alespoň sušenku nebo čokoládu. Doporučuji také kvalitní obuv a funkční oblečení, díky kterému se nebudete muset třást zimou a budete moci veškerou pozornost věnovat fotografování.

8. Dbejte na fyzickou kondici: pokud nejste z těch, kteří se autem dovezou až na vyhlídku, vystoupí z auta a cvaknou pár snímků, dáte mi jistě za pravdu, že je zapotřebí jistého fyzického úsilí, než na danou lokalitu dorazíte. Pokud každý den uděláte něco málo pro svoje zdraví, byť jenom pár dřepů, kliků, leh-sedů apod., budete překvapeni, jak se budete zanedlouho po kopcích pohybovat s lehkostí.

9. Filtrujte: ve vaší výbavě by určitě neměli chybět filtry. Mezi základní patří UV filtry, které doporučuji mít trvale nasazeny na objektivu, dále pak polarizační filtry, které jsou opravdu nezbytnou pomůckou každého krajináře a dále pak neutrální filtry a to jak přechodové, tak plné. K přechodovým filtrům jsem již nedávno článek na blog napsal, stačí kliknout na tento link http://viktorpresslphotography.blogspot.com/2010/01/neutralni-prechodove-filtry.html.             
K ostatním filtrům se ještě určitě rozepíši. Důležité je si uvědomit, že žádný software na úpravy fotografií nemůžou nahradit poctivé filtrování přímo v terénu.

10. Poznejte dokonale váš fotoaparát a experimentujte: Přečtěte si podrobně návod vašeho fotoaparátu. Jistě odhalíte spoustu funkcí, o kterých jste neměli dříve ani tušení. Netvrdím, že všechny funkce použijete, ale u spousty fotoaparátů má uživatel si přednastavit určité funkce, které často používá. Můžete takto zefektivnit a zrychlit vaši práci. Experimentování s různým nastavením a efekty pomůže rozvoji vaší kreativity. S příchodem digitální technologie odpadla nutnost čekat několik dní na výsledky našeho snažení, nemluvě o ceně, kterou člověk musel zaplatit za každou roličku filmu a její vyvolání. Bezprostřední kontrolu výsledků obstará displej na foťáku, lepší pak monitor počítače. Nenechte se uchlácholit pouze pohledem na displej. Pokud fotíte do RAW, to co ve skutečnosti vidíte je nahled na JPEG, který pro vás fotoaparát vygeneroval. A realita je mnohdy zcela jiná. Doporučuji naučit se používat histogram a rozumět mu.

11. Studujte, čerpejte inspiraci, ale nekopírujte: Studium tvorby ostatních fotografů se dle mého názoru naučíte úplně nejvíce. Pokud už máte techniku focení zmáknutou, zjistíte, jak se určité věci dají vyfotografovat. V publikacích či na intrnetu je mnohdy uvedeno, jakým fotoaparátem a objektivem, na jakou clonu a čas a s jakými filtry a dlašími efekty byla příslušná fotka pořízena. Toto by pro vás mělo být vodítko, ovšem za předpokladu, že zvládáte nastavení fotoaparátu, je vám jasný vztah clony a závěrky, že víte jak správně filtrovat apod. Pokud si osvojíte jisté postupy a styl, zjistíte, že se vaše fotografie budou zanedlouho podobat fotografiím mistrů. Důležité ale je, aby bylo na první pohled zřejmé, že se jedná právě o vaše dílo. Pokuste se tedy vytvořit styl focení, pro který budete snadno rozpoznatelní a který si lidé zapamatují.

Tak, tolik asi pro dnešek, určitě se ještě na daná témata v budoucnu rozepíši. Určitě budu rád za jakékoliv příspěvky do diskuse. A pokud je nějaké téma, které si myslíte že by stálo za diskusi, tak napiště, proberem to.

Fajn den*

Neutrální přechodové filtry

Když se ve fotografické hantýrce řekne Neutrální přechodový filtr, spousta fotografů se jistě zarazí a řekne si: „Na co další filtr? Nemám už jich v brašně dost? UV filtry, Polarizační filtry, Skylite filtry, s tím si přeci musím vystačit“. Pokud se chystáte z vašich výletů vracet pouze s obyčejnými obrázky vyfocenými způsobem namiř a zmáčkni, tak možná nemusíte používat žádný filtr. Pokud ale chcete svoje fotografické umění posunout o krok kupředu,a i z obyčejné nedělní procházky kolem řeky si přinést domu jedinečné záběry, je tento článek přesně pro vás.

Přechodových filtrů je nespočet druhů, velikostí a barev. Já se ale odprostím od všech barevných filtrů a zaměřím se pouze na Neutrální přechodové filtry, tzv. ND Grads.

Proč Neutrální? Protože přechodový filtr, pokud je od kvalitního výrobce, nemá barevnou vadu, nemění zabarvení scény, pouze pomáhá zmírňovat rodzdíly v jasu a kontrastu ve scéně tak, aby je buďto digitální senzor, nebo film dokázal zaznamenat s co největším detailem jak v tmavých, tak i světlých místech našeho záběru.
 

Každý z nás se jistě setkal se situací, kdy jste po několika namáhavých hodinách pochodu konečně dorazíili na místo odkud se před vámi rozprostírá úžasný výhled do krajiny. Pole, louky a lesy hrají všemi odstíny zelené, stromy se pomalu začínají barvit do oranžova a večerní nebe je plné načechraných obláčků, které jsou zespodu osvícené pozdním sluncem. Stačilo by zmačknout spoušť a jít domu. V dobách filmu, kdy se ke všemu musel ještě připočíst moment překvapení po obdržení fotek z fotolabu, se nezřídka stávalo, že člověk byl po shlédnutí výsledků rozladěný a zklamanzý. „Tohle přeci není fotka té úchvatné scenérie, kterou jsem tenkrát viděl, proč je ta obloha tak vypálená, proč je krajina podexponovaná“? Tyhle otázky si každý jistě mnohokrát kladl. U digitálních fotoaparátu sice odpadá moment překvapení a nutnost čekat na výsledky několik dní, stačí přeci zmáčknout talčítko pro náhled a máme okamžitý přehled o tom co jsme právě vyfotili. Výsledek však zřídka bývá o mnoho uspokojivější než u filmu. Ačkoliv mají digitální senzory lepší dynamické rozpětí než klasický film, ani ty nejlepší nedokáží vyrovnat kontras několika clonových čísel/časů. Lidské oko se těmto obrovským rozdílům v kontrastech dokáže přizpůsobit. Jsme schopni vidět detail jak v jasných mracích na obloze, tak v tmavém lese v popředí a dokážeme rozlišit detail v řádu zhruba dvanácti!!! clonových čísel. Digitální senzor pak pouze zhruba šesti clon, film pak pouhá 2-4clonová čísla dle typu. A právě zde přicházejí na řadu přechodové filtry, jejichž správným používáním docílíte tónově vyrovnanou kompozici s detaily v každém kousku záběru.

Vesměs všechny firmy, které vyrabí Neutrální přechodové filtry se drží jednotného označení, které definuje sílu zabarvení a sílů přechodu. Filtry s označením 0.3 je pro kompozice, kdy rozdíl mezi nejsvetlejším a nejtmavším místem je 1 clonové číslo. Filtry s označením 0.6 znamenají 2 clonová čísla, filtry 0.9 pak 3 clonová čísla. Existují také filtry s označením 1.2 a 1.5 pro 4, respektive 5 clonových čísel, ale jejich případný nákup a použití doporučuji pouze v extrémních podmínkách. Pozdeji vysvětlím proč. Ještě stojí za zmínku, že oblíbené filtry Cokin nesou označení 0.2, 0.4 a 0.8 namísto výše popsaných.

Jak určit jak silný filt bude potřeba použít? Když jsem si pořizoval neutralní přechodové filtry, snažil jsem se někde najít návod, jak správně postupovat a zjistil sem, že způsobů jak s filtry pracovat je asi tolik, kolik je na nebi hvězd. Kombinací všech možných technik jsem si nakonec osvojil postup, který používám a který, alespoň dle mého názoru, přináší uspokojivé výsledky. Předpoklad je, že máte kromě setu přechodových filtr také redukční kroužek do objektivu a držák filtrů. Redukční kroužek našroubujte buďto přímo do závitu na objektivu, nebo raději do UV filtru, který doporučuji mít na objektivu trvale nasazený. Dále pak je potřeba fotoaparát s možností manuální expozice, stativ a dálková spoušť. Na redukční kroužek našroubovaný v objektivu pak už stačí nasadit držák filtrů, zasunout filtr a může se fotit. Ještě než ale začnete mačkat spoušť, přichazí na řadu nejdůležitější krok - měření expozice.

Předpokládejme, že před sebou máte scénu ze šumavských slatí s říčkou lemovanou kameny a trávou, na horizontu hřeben hor a k tomu zapadající slunce, zbarvující oblohu do mnoha odstínů. Nejprve si v takto zvolené kompozici musíte určit, které místo je nejtmavší a které ještě chcete mís správně exponované. Toto místo by mělo být východiskem pro určení vaší základní expozice. Dejme tomu, že při cloně f/16, kterou použijete pro dosažení maximální hloubky ostrosti, vám bodová expozice ukazuje hodnotu v trávě na břehu 1/15 vteriny pro popředí. Nyní postup zopakujte pro oblohu, respektive její nejzářivější místo (ne přímo slunce) ve kterém chcete mít maximální množství detailů a vypočítejte rozdíl času závěrky. Řekněme, že dosáhnete měřením hodnoty 1/60 pro nebe. Takto snadno určíte, že rozdíl jsou 2 clonová čísla a tudíž že musíte použít filtr o síle 0.6. Chce to určitě hodně zkoušení, já osobně ještě volím kompenzaci expozice o +1/3 clonového čísla, protože vím, že muj Canon 40D má tendenci lehce podexponovávat.

Dalším úskalím celého je procesu je učení jaký druh přechodu zvolit a jak nastavit filtr ve vztahu ke kompozici. Zde je na výběr pouze ze dvou variant, měkký a tvrdý přechod. Měkký znamená, že je přechod pozvolný, hodí se pro záběry s nerovným horizontem (budovy, stromy na obzoru), tvrdý se pak hodí pro rovný horizont, jako je například vodní hladina. Já osobně sem v měkkých filtrech nenašel zalíbení a používám pro 90% mojí práce filtry s tvrdým přechodem. Důvodem, kvůli kterému dávám přednost filtrům s tvrdým přechodem před měkkým je fakt, že se daleko jednodušeji nastavují. Při pohledu přes hledáček je ostřejší hrana přechodu lépe vidět a tím jí snadno zarovnáte přesně tam, kde chcete přechod mít. Jak jsem se již zmínil výše, jsou vyráběny také filtry s hodně velkou hustotou pro extrémní situace, kdy je rozdíl jasu několik clon. Filtr si s tím většínou hravě poradí, potíž ale nastává s viditelností přechodu. Tomu se dá vyvarovat tak, že filtr namísto nasunutí do držáku před objektivem přidržujete ručně a v průbehu expozice s ním hýbete nahoru a dolu. Tím se hrana přechodu zjemní. Pozor jenom, aby se mimo krásné přírody neobjevili v záběru také vaše prsty. Další dobrý trik při nastavení pozice filtru je zmáčknutí tlačítka pro kontorlu hloubky ostrosti. Celá zcéna v hladáčku nám sice „zčerná“, ale pokud pohybujete filtrem v držáku nahoru a dolu, je linie přechodu perfektně vidět a dá se tak přesně nastavit tam, kam jí potřebujete.

Tak, tolik by asi dneska bylo teorie o používání přechodových filtrů. Napsal bych toho ještě mnohem víc, ale těch detailů je tolika, že bych psal celou noc a den a ještě bych nebyl ani v půlce a tak nechám radši prostor diskuzi a dotazům a článek popřípadě doplním.